neděle 29. prosince 2013

            Krásné svátky vánoční a šťastný 
                      Nový rok 2014 přejí 

                                                              Sárinka, Lukášek, Lenka a Mirek




V lednu se pokusím napsat pár řádků, jak se nám daří, dlužíme vám to všem, kteří stále navštěvují naše stránky a píší nám. Moc děkujeme za vaši přízeň a všem přejeme pohodu a lásku nejen o vánocích....
                                                                                 Lenka



pondělí 24. prosince 2012

                        Šťastné a veselé
                                   přejí  
      Lenka, Mirek, Sárinka a Lukášek                                                           

sobota 29. září 2012

Etapy života

V mém životě se prolínají různé etapy, každá je svým způsoben specifická a vyžaduje něco jiného, jiný pohled na svět. Já jednu o prázdninách zažila. Za ty dva měsíce jsem si hodně odpočinula. Odpočinula si od únavného cestování do školky, úkolů pro prvňáčky, řešení starostí běžného života. Nějak jsem se na ty dva měsíce od všeho toho denního kolotoče osvobodila a začala žít trochu svým životem. Přestala jsem laminovat, hledat po nocích neustále nové a nové úkoly, našla jsem si určitý druh uplatnění, který nemá se Sárinčenou  nemocí nic společného. Přišlo mi najednou, že jsem začala normálně žít. Nic tak převratného se u Sárinky ohledně její diagnózy nestalo, jen já trochu zmírnila tlak na sebe. I když musím Sárinku pochválit, dělá neustále pokroky a snaží se, což mi dovoluje takové abnormality. Vše souvisí se vším. Blog o Sárince, který byl mou denní náplní a bez kterého bych asi denně neusnula, jsem začala odtahovat. Psát bylo stále o čem, ale já najednou neměla tu potřebu. Sama sebe se ptám, proč ta náhlá změna? Možná je to tím, že jsem o prázdninách zažila určitou "normálnost" a blog by mne v podvědomí vracel k autismu, o kterém je. Nedá se všechno setřepat a udělat za vším tlustou čáru. Starosti ani problémy nic nevymaže, ale občasný úlet do normálnosti je úžasný. Kdo žije se zdravými dětmi, možná moje slova nepochopí. Určitě se zase k psaní blogu o Sárince vrátím, mám toho spoustu na srdci. Jen nevím, kdy....
Chtěla bych moc poděkovat, že na můj blog stále chodíte a přišly mi i e-maily, co je s námi. DĚKUJI.
Ze Sárinky se stala prvňačka. Pocity jsou jako vždy smíšené. Na školu se těšila, spíš na to, že bude nosit aktovku, jako ostatní holčičky. První den ve škole vykřikovala: "Učit ne!" Ve škole vydrží první 2 hodiny, pak ji to nebaví, ale to tam snad všechny děti. Trochu mne překvapilo, že mají 3x do týdne 5 vyučovacích hodin, což je na udržení pozornosti dost náročné. Úkoly taktéž zatím plní, ale za kokinka. Trochu mne zarazil slabikář, který je hlavně uzpůsobený pro sluchově postižené děti. Neberou se postupně jednotlivá písmenka, ale rovnou se čte. Všechny začátky jsou těžké a neznámo vyvolává určité obavy, ale snad se vším zvládneme prokousat.
Přeji hezké pohodové dny.
Lenka

sobota 7. července 2012

Dva měsíce v kostce

Tak jsem zase s hrůzou zjistila, jak dlouho jsem už nenapsala nový příspěvek. Psát je pořád o čem, ale ten čas v letních dnech nějak rychleji plyne. Také jsem se konečně dokopala do třídění stovek fotografií, což mi krade  veškerý čas v nočních hodinách. Navíc počet fotek stále narůstá, takže nekonečná práce, kterou ovšem miluji, mé oči ale už asi ne.
V uplynulých dvou měsících jsme byli společně na několika akcích.

                                     Den dětí v Olomouci




              
                 Léčebenské slavnosti ve Šternberku


                                                 Naše výrobky.
                                                 A moje úlovky.


                   Pohádkový les ve Velkém Týnci.





      Taktéž jsme slavili. Nejprve Lukáškovy osmé                                                                     narozeniny


Další dort od babičky byl pro Sárinku, aby už trénovala na své narozeniny.

Dalším společným dárkem byla poštovní schránka na domeček. A aby nebyla prázdná, poslali přání k narozeninám mravenci, opičáci a jiná havěť:-)


Další narozky slavil Lukáškův strejda Raďa. Vyrobili jsme mu několikastránkový časopis, který měl velký ohlas.

                                        Taky jsme chodili na třešně.

                                               A malovali chodbu.

Loučili se s 1. třídou, ale hlavně se školkou. Moc se nám bude stýskat. Mám hrůzu z 1. září už teď.

              Besídka ve školce byla úžasná, školka mi bude moc chybět.

                                      Prohlídka dárečků ze školky.

Doma nemám děti, ale vodníky. Kdyby nebyl hlad a potřeba na WC, tak snad ani nevylezou. Takže se od rána do večera koupeme.

                                               A taky lenošíme.

              Naši kocouři Renda s Garfieldem poctivě hlídají Morčinátora.

                             Někdy zasahují až příliš do jeho soukromí.


Co k tomu dodat. Člověk se na minutu otočí a už tam má nasáčkovanýho Rendu. Vleze úplně všude.


Do Olomouce přijeli sloni. Sárinka bez údivu a Lukáška víc zajímal cvrček v trávě. To je generace:-)
          Všem přejeme krásné a pohodové prázdniny!