pátek 9. září 2011

ZOO Svatý Kopeček

Na konci prázdnin jsme navštívili ZOO na Svatém Kopečku, které se rozkládá na rozloze na 42,5 hektarů. Bohužel to nebyl jen náš nápad, ale stovek rodičů, takže v ZOO bylo pěkně přelidněno. Přesto jsme si tentokrát vše náležitě užili a nevynechali jedinou atrakci.
 
 
Sárinka se do ZOO moc netěšila, zvířátka "zrovna nemusí", ale ani nezlobila.
                                    Lukášek s kamarádkou kozou:-)
Tentokrát jsme si vyšlápli i na 32m vysokou rozhlednu, Sárinka s babičkou čekaly dole.  128 schodů mi dalo v tom vedru pěkně zabrat, navíc kymácení vyhlídkové věže ve větru nebylo nejpříjemnější.
Lukáškovy otázky, kdy to s námi spadne, plus všude přítomná koroze zavinily, že jsem se začala i trochu bát. Druhý den mne nebolely nohy ani tak z těch schodů, ale z křečovité chůze ze strachu. 
    Lukášek na vrcholu. Sice to málem vyšel po čtyřech, ale byl statečný.
 
Sárince moc dlouho stejné oblečené nevydrželo. Stačilo pár kapek šťávy a už byla vysvlečená. Ještěže sebou nosím náhradní oblečení, jinak by byla schopna chodit nahá.

  Asi nějaká mucha:-)
 
 
Vůbec jsme nečekala, že by Lukášek unesl tak velkou sovu, velcí kluci se pod ní prohýbali. Byla jsem překvapená, když přišel s fotkou.
Dokonce jsme si troufli i k otevřenému výběhu opic. Říkali jsme si, že to jsou přeci jen malé opice. Ještě teď se usmívám při vzpomínce na prchající postarší paní, kterou opice osahávala a na náš vstup mezi opice. Pán v letech a my za ním jsme otevřeli dveře a tam stál opičák, který se rozběhl přímo k nám. Přála bych vám vidět ten úprk zpět. Opičák na nás udiveně koukal přes sklo a my na něj. Až přišla ošetřovatelka, dodali jsme si odvahu. Tyhle nenápadné opičky jsou pěkní zlodějíčkově a mají už i trestní rejstříky.
 
 
Přes houpací most snad nepřešel jediný tatínek, který by se nepohoupal, hlavně své ratolesti.
 
 
                             Sárinka odpočívá, kde ji zrovna napadne.
Vyzkoušeli jsme také lanové centrum. Sárinka se zprvu hodně bála a stála jen na jednom místě. Když už se konečně odhodlala, přivalila se lavina velkých dětí, které to měly na čas a bylo opět po odvaze. Sárinka je bojovnice a nevzdala to, dokud to skoro celé nepřešla. Najde si vždy nějakou svoji metodu k usnadnění, málo co vzdává.
                                       Lukášek v zajetí pavouka.

3 komentáře:

  1. Super fotky, připomnělo mi to mé dětství. Jako dítko z Moravy jsem tam byla často...

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkný výlet a moc pěkné fotky. Parádní je ta Lukáška s tou sovou :-).

    OdpovědětVymazat
  3. Krásné fotky a jistě super výlet. Nebyla jsem tam pár let, asi bychom se tam měli podívat. :-) A Sárinka je odvážná bojovnice!

    OdpovědětVymazat