sobota 29. září 2012

Etapy života

V mém životě se prolínají různé etapy, každá je svým způsoben specifická a vyžaduje něco jiného, jiný pohled na svět. Já jednu o prázdninách zažila. Za ty dva měsíce jsem si hodně odpočinula. Odpočinula si od únavného cestování do školky, úkolů pro prvňáčky, řešení starostí běžného života. Nějak jsem se na ty dva měsíce od všeho toho denního kolotoče osvobodila a začala žít trochu svým životem. Přestala jsem laminovat, hledat po nocích neustále nové a nové úkoly, našla jsem si určitý druh uplatnění, který nemá se Sárinčenou  nemocí nic společného. Přišlo mi najednou, že jsem začala normálně žít. Nic tak převratného se u Sárinky ohledně její diagnózy nestalo, jen já trochu zmírnila tlak na sebe. I když musím Sárinku pochválit, dělá neustále pokroky a snaží se, což mi dovoluje takové abnormality. Vše souvisí se vším. Blog o Sárince, který byl mou denní náplní a bez kterého bych asi denně neusnula, jsem začala odtahovat. Psát bylo stále o čem, ale já najednou neměla tu potřebu. Sama sebe se ptám, proč ta náhlá změna? Možná je to tím, že jsem o prázdninách zažila určitou "normálnost" a blog by mne v podvědomí vracel k autismu, o kterém je. Nedá se všechno setřepat a udělat za vším tlustou čáru. Starosti ani problémy nic nevymaže, ale občasný úlet do normálnosti je úžasný. Kdo žije se zdravými dětmi, možná moje slova nepochopí. Určitě se zase k psaní blogu o Sárince vrátím, mám toho spoustu na srdci. Jen nevím, kdy....
Chtěla bych moc poděkovat, že na můj blog stále chodíte a přišly mi i e-maily, co je s námi. DĚKUJI.
Ze Sárinky se stala prvňačka. Pocity jsou jako vždy smíšené. Na školu se těšila, spíš na to, že bude nosit aktovku, jako ostatní holčičky. První den ve škole vykřikovala: "Učit ne!" Ve škole vydrží první 2 hodiny, pak ji to nebaví, ale to tam snad všechny děti. Trochu mne překvapilo, že mají 3x do týdne 5 vyučovacích hodin, což je na udržení pozornosti dost náročné. Úkoly taktéž zatím plní, ale za kokinka. Trochu mne zarazil slabikář, který je hlavně uzpůsobený pro sluchově postižené děti. Neberou se postupně jednotlivá písmenka, ale rovnou se čte. Všechny začátky jsou těžké a neznámo vyvolává určité obavy, ale snad se vším zvládneme prokousat.
Přeji hezké pohodové dny.
Lenka

7 komentářů:

  1. To je dobře,že se Vám daří.Terezka se taky takhle učila číst -obrázek -slovo.Nejdřív jen velká tiskací -dokonce jsou i čítanky takhle psané.Dnes zvládá i klasiku.Přeji Vám všem jen to dobré a hodně spokojenosti pro všechny.

    OdpovědětVymazat
  2. To čtení touto metodou neznám. Sárince to moc sluší, přeji, ať ji škola baví a chodí tam ráda.
    Často si na vás vzpomenu. Úlet do normálního života je občas potřeba, neuvěřitelně to nabíjí. Já už se těším i na jízdu k doktorce do prahy do ambulance bolesti, že si na půlden odpočinu a nemusím být pořád ve střehu.
    Držím palce.

    OdpovědětVymazat
  3. Díky za zprávy. Je fajn číst, že se Vám všem daří. Je paráda, že jste našla nějakou činnost, která Vás nabíjí a vrací do běžného života (to teda zní divně, ale snad chápete :-)).
    Sárince držím palce, ať se jí ve škole daří. Mějte se moc fajn.

    OdpovědětVymazat
  4. Leni, už jsme si to i myslím jednou psaly, pokud nesedíme na netu, žijeme, prožíváme, užíváme...i přežíváme.
    Je to útěk i od techniky,viď? Zjistíš, jak voní knížka papírem atd...Sárinka je princezna, moc jí to sluší a já doufám, že dáš PROSÍM časem vědět, jak to v té třídě probíhá!!!
    My máme novou asistentku Janinku (říkám jí tak podle Karafiátovo Broučků), před Kubou jsme to i tajili přes prázdniny, už tak teď toho bylo až MOC. Co je ironie, trochu jsem se bála toho, jak je "hodná", Kuba potřebuje trochu ten bič...obrazně řečeno...ale tř.uč. ji moc chválí.
    Vzhledem k tomu, že ke všem změnám máme i lék, kvůli kterému jsem se i pohádala s dr, má chudák Janinka pořádně krušný start:-)
    Radši to stopnu, jinak to bude zase celé o Kubovi.
    Ty ale asi víš, co mě nejvíc zajímá. Ale to je intimní soukromí, tak si PROSÍÍÍÍÍÍM někdy udělej kafíčko a napiš, jak Mirek a práce, Luki a škola, A JAK TY!
    Ještě jednou přeju Sárince, ať mívá často tu správnou náladu na školu, ty ať zvládáš přípravy atd atd...
    Jsem moc ráda za článek!!!!
    A užívej si ty chvilky normálnosti. Já zrovna v sobotu dostala studenou sprchu od kubovo táty, že vše beru hrozně vážně, jenže jak říct s úsměvem, že ty fleky na zdi jsou od toho, jak Kuba mlátí hlavou do zdi?
    Když to nemá člověk často komu svěřit, pak se to s humorem snadno neříká...ale jinak to zkoušíme aspoň o víkendech zase ve třech...
    Leni, moc si přeju, ať máš čas na ten email. Pa magda

    OdpovědětVymazat
  5. Moc jí to s tou taškou sluší.

    OdpovědětVymazat
  6. Přeji ať vše zvládnete.A když to nebude na sto procent,tak se taky nic neděje.

    OdpovědětVymazat
  7. Dobrý den všem

    jsem studentkou druhého ročníku obor (speciální pedagogika) píšu magisterskou práci na téma : rodina a dítě s PAS tak pokud by tu byl někdo kdo by mohl pomoci (formou kazuistiky) příběhu nebo i jinak moc by mi pomohl můj mail je srotterova@seznam.cz
    děku

    OdpovědětVymazat